Káže klid, žije grind

Závazky se musí plnit, přestože jsou to závazky k prázdné webové stránce. A přestože (nebo spíš protože) je neděle, ještě stíhám splnit ten svůj: „každý týden napsat jeden, jakkoliv dlouhý článek“. Nebude to článek, který jsem chtěla, ale za to bude od srdíčka.

Tohle místo má lidem přinášet klid. Kousek toho, čemu se vzdalujeme čím dál tím víc. Navíc často mluvím o tom, jak se nemá cenu sedřít z kůže kvůli pár korunám – co s penězi, když člověk nemá čas a energii, aby si je užil? Jenže místo abych se tím, čemu skrz nasrkz věřím řídila, do roku 2026 jsem vstoupila přesně v opačném rytmu: 6:00–15:00 jedna práce, 16:00–20:00 druhá práce a víkend se liší jen tím, že si předtím vším trochu poležím.

Možná přeháním. Liší se taky palačinkami a přece jen si toho odpočinku dopřeju trochu víc. Ale že bych stíhala žít jak chci? O tom se rozhodně mluvit nedá.

S tímhle končím. Na tenhle grind jednoduše nejsem stavěná. Vím, že je v lidských silách zvládnout mnohem víc. Ale v těch mých ne a kdybych měla takhle pokračovat, dřív nebo později by mě to mohlo stát mnohem víc než aktuální týdenní bolehlav.

Nebude to úplně snadný, protože si určitě nechci odstřihnout žádné možnosti, ale musím k nim přistupovat mnohem pomaleji a opatrněji. A prioritizovat to, co je skutečně důležitý. Třeba procházky a taky tenhle web a jeho budoucnost.

Tak snad v průběhu února konečně zase trochu zpomalím.